Velikonoce, nejdůležitější křesťanské svátky. V naší republice jsou trochu zastíněny Vánocemi, ale přesto většina lidí se na tyto svátky připravuje a ve spojitosti s nimi používá různé názvy a pojmy a mnohdy ani nevíme proč se používá právě toto označení. Proto jsem se rozhodla objasnit alespoň některé pojmy vážící se k Velikonocům.
Velikonoce začínají 40denním půstem, který začíná na popeleční středu (někdy též zvanou škaredou, černou, bláznivou či dnem Adamovým) - tj. středa před první nedělí postní (letos 8. 3). Název pochází z toho, že v tento den se udílí znamení popelcem - popel z ratolestí z květné neděle předešlého roku (popel značí pomíjivost a kajícnost). Následující neděle je první neděle postní (je jich celkem šest). Tyto neděle mají jak názvy latinské - pocházející z misálu, tak české.
První neděle (letos 12. 3.) (latinsky Invocabit) se nazývá černá - snad podle černých rouch a také, že ženy v době půstu odkládaly barevné šaty a nosily pouze černé šátky. Někdy se též nazývá pražená - od obvařeného praženého, ale nemaštěného hrachu, který se v době postu jedl. Někdy bývá též nazývána pučálka od napučeného hrachu, který se též jedl v této době.
Druhá neděle (19. 3.) (latinsky Remi-niscere) se nazývá pražná od pražma což byl staroslovanský pokrm, který se zhotovoval pražením nedozrálého obilí. V některých krajích bývala též nazývána černou.
Třetí neděle (26. 3.) (latinsky Oculi) se nazývá kýchavná - v tuto neděli se sloužila mše na zažehnání moru. Název kýchavná vznikl z toho, že jeden druh moru se ve středověku projevoval kýcháním. Jelikož se lidé v 16. stol. domnívali, že "kdož kýchne, hned náhle umříti musí" vznikl obyčej, když někdo kých říkat "Pozdrav Pán Bůh" a odpověď "Dejž to Pán Bůh". Z toho též vznika pověra, že kolikrát kdo tuto neděli kýchne, tolik roků bude ještě živ; jinde, že za tolik let umře.
Čtvrtá neděle (2. 4.) (latinsky Laerte) se nazývá družebná - za starých časů se v tuto neděli mohli mládenci začít ucházet o svou nevěstu (družku). V tuto neděli též začínaly ohlášky, těch kdo chtěli mít po Velikonocích svatbu. Tato neděle měla zvláštní výsadu, neboť lidé měli povoleno zvolnit půst.
Pátá neděle (9.4.) (latinsky Judica) se nazývá smrtelná či smrdtelná - původ názvu musíme hledat v pohanských kultech jako konec zimy představované smrtí (Moranou), která byla vynášena z vesnic a měst, a počátku jara symbolizovaného zelenou ratolestí.
Šestá neděle (16. 4.) (latinsky Palmarum), která je zároveň poslední nedělí postní se nejčastěji nazývá květná či palmová někdy též květnice, neboť tuto neděli se světí palmové ratolesti, v naší zemi nejčastěji nahrazované tzv. kočičkami. Ale jsou známy i jiné názvy např. neděle mytí hlav, neboť tuto neděli se myly hlavy lidem, kteří měli být na bílou sobotu pokřtěni. Touto neděli zároveň začíná svatý či pašijový týden.
Středa (19. 4.) - se nazývá metná či sazometná - ten den se totiž vymetají saze z příbytků, tj. domy se čistí a připravují na svátky.
Čtvrtek (20.4.) - asi nejčastějším pojmenování čtvrtku ve svatém týdnu je zelený čtvrtek - vysvětlení je několik ovšem jako nejpravděpodobnější se jeví, že získal název podle toho, že se v dřívějších dobách v tento den měla jíst jen zelená strava (zelenina). Z mnohých názvů pro tento den uvedu ještě např. zrození kalicha, velký čtvrtek, slavnost kněžstva. Ranní mše se koná pouze v biskupských chrámech. Při této mši se světí svaté oleje (olej křtěnců, svaté křižmo a olej pro nemocné). Při večerní mši naposledy zvoní zvony a pak "odlétají do Říma" až do bílé soboty - po tuto dobu jsou nahrazovány řehtačkami a klapačkami. V tento den se také koná obřad mytí nohou.
Pátek (21.4.) - se nazývá velký od velkého tajemství. K tomuto dni se pojí mnoho pověr a zvyků. Věřilo se např. v magickou sílu země, která se na Velký pátek otvírala a na krátkou dobu zpřístupňovala poklady. Na Velký pátek ráno se lidé umývali v potocích či rybnících a přitom říkali: "Má nejmilejší velikonoci, nedopouštěj na nás zlých nemocí, hladu, moru, války, ohně strastí, i všech jinakých neštěstí, pro utrpení a smrt Krista Pána, našeho, amen."
Sobota (22.4.) bílá - podle rouch, které si oblékají novokřtěnci. Mše začíná až večer po západu slunce a světí se při ní oheň, velikonoční svíce (paškál) a křestní voda.
Neděle (23.4.) - Boží hod velikonoční - v tento den se světí velikonoční pokrmy - beránek, mazanec, ale také vejce, víno a chléb.
Pondělí velikonoční (24.4.) - zvyky tohoto dne jsou nejznámější z celých Velikonoc - pomlázka, koleda a kraslice.
Velikonoční pranostiky:
Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.
Velký pátek deštivý, dělá rok žíznivý.
Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.
Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní.
Prší-li o Velikonočním hodu, bude v létě nouze o vodu.
Na Velikonoce jasno - bude laciné máslo.