Za Karlem Vladimírem Burianem
Tečka za životem Karla Vladimíra Buriana rozhodně není tečkou za jeho životním dílem a činností v nejrůznějších oblastech.
Celý jeho život byl zajímavý jak jeho literární činností, tak i tvůrčí aktivitou v dalších oblastech hudby, její popularizace i v pedagogice. Bez zajímavosti není ani jeho odchod ze života. Dne 23. 5. 2000 dovršil sedmasedmdesát let a 24. 5. téhož roku odešel z tohoto světa.
K. V. Burian není říčanský rodák, i když téměř jeho celý život je spjat se Říčanami. Říčany ho vzaly za svého a on vzal za své Říčany.
Žil zde od roku 1945 a tímto rokem také začíná jeho publikační a literární činnost. Jeho dílo překračuje hranice Říčan ale i hranice České republiky.
V Říčanech také napsal všech svých třicet osm knih dosud vydaných i dalších šest, které zůstaly v jeho pozůstalosti.
Jeho život v Říčanech lze rozdělit na čtyři oblasti: 1/ dílo hudebně-literární obecné, 2/ dílo hudebně-literární, týkající se Říčan a okolí, 3/ kulturně-popularizační činnost v Říčanech, 4/ říčanské působení pedagogické.
Z padesáti pěti let pobytu v Říčanech bylo jedenapadesát vysoce produktivních. Až do roku 1996 žil v plné tvůrčí činnosti ve všech oblastech, i když ji později ze zdravotních důvodů postupně omezoval, ale nikdy nekončil.
Širší veřejnost u nás v Čechách a na Moravě zná Karla Vladimíra Buriana hlavně jako autora každoměsíčních třičtvrtěhodinových rozhlasových hudebních relací cyklu Akademie třetího věku. (Tyto jeho relace vyšly ve dvou knižních publikacích nazvaných Stříbrná mozaika.) Další tři stačil ještě napsat ke konci svého života a jsou v jeho pozůstalosti.
Jeho knihy ze světa hudby byly vydány nejen u nás, ale i v zahraničí. Dějiny světové opery (vydáno v Anglii a v Německu), Velká láska - o Bedřichu Smetanovi (vydáno na Slovensku, v Polsku a v Bulharsku).
Dále jsou to například knihy Chlapec ze Salcburku (W. A. Mozart), Kapelník ze Stavovského divadla (František Škroupa), K novým břehům (M. P. Musorskij).
Z jeho pera vychází také celkem devět životopisů světových pěvců, dirigentů a baletních umělců.
Mnoho jeho děl je věnováno světové hudební historii: Puccini a jeho doba, Rossini, Weber a snad z nich nejvýznamnější - Světová operní divadla.
Jeho aktivita v oblasti hudby se však neomezuje jen na literární díla. Napsal osm muzikologických studií pro gramofonová alba, spolupracoval s pražským Divadlem hudby (na sto pořadů) a s Komeniem (deset školních diafilmů z oboru hudby).
K. V. Burian však nepsal jen díla o hudbě. Z jeho pera pochází šest detektivek s atraktivními tituly, dávající tušit, že jde vskutku o plnokrevné napínavé čtení: Stín strachu, Zmizení Ing. Jiráska, Dívka s hadem, Dlouhá noc, Překvapení v horách, Tajemné dopisy. Všechny vyšly pouze časopisecky, žádná z nich nebyla dosud vydána knižně.
Jako autor literárních děl o hudbě byl oceněn nejen u nás (tři ceny Supraphonu), ale i v cizině. Jeho životopis a bibliografické údaje jsou zveřejněny ve Slovníku International Who is Wo in Music (Mezinárodní Kdo je kdo v hudbě), vydaném v Cambridge, kde mu byla udělena i medaile For distingued services to Music (Za vynikající zásluhy o hudbu).
Je pochopitelné, že ve svém hudebně-vědním díle pamatoval i na město, které se stalo jeho druhým a posléze i jediným domovem. Do Kapitol z dějin Říčan přispěl statí nazvanou Krajina malovaná hudbou, v níž se vyznává z lásky k našemu kraji. Uveďme jen krátký citát:
„Hudebník by řekl, že Říčany a Říčansko je krajina malovaná hudbou. Kopce a rozlehlá nálesí s výdechy pryskyřice, potoky a tůňky ovroubené rokytím, blýskavé hladiny rybníků, stráně vylehlé do slunce - okraj talíře svažujícího se na jihozápad k Vltavě.
Česká povaha je od přírody muzická, a tak zpěv, nástrojová hudba i tanec byly zcela přirozeným majetkem lidových vrstev v tomto vlídném a úrodném kraji. Hudba byla v tomto kraji stejně samozřejmá jako tráva, jako ryby v potocích a rybnících.“
V tomto svém říčanském hudebním pohledu se zaměřuje i na významné postavy hudebního života z Říčan a okolí. Byl to například řídící učitel Josef Vach, postava velice zajímavá, především svou mnohostranností. Stal se později proslulým jako zakladatel a vůdčí sbormistrovská i organizátorská síla Pěveckého sdružení sboru moravských učitelů a sboru Moravských učitelek.
Další významnou postavou říčanského hudebního života byl řídící učitel a regenschori Kamil Viktorin, jehož nejvýznamnějším kulturním počinem bylo založení pěveckého sboru Jablonský. Dále autor uvádí Jiřího Němečka, choreografa a dlouholetého šéfa baletu Národního divadla, jehož jméno proniklo až za oceán do USA, kde se těšilo úctě a vážnosti.
Z Burianovy veřejné činnosti v oblasti hudby nutno připomenout jeho oblíbené, četně navštěvované hudební besedy v aule gymnázia a později v místnostech městské knihovny. Mnohá byla i jeho úvodní vystoupení při koncertech Říčanského symfonického orchestru i dalších hudebních těles. Založil a vedl stotřicetičlenný žákovský pěvecký sbor. Říčany obohatil i jako hudební skladatel hudbou pro řadu divadelních inscenací místního divadelního spolku Tyl, k nimž napsal scénickou hudbu.
V Říčanech působil jako pedagog na říčanském státním gymnáziu, později na soukromém klasickém gymnáziu i na rodinné škole. Tuto činnost připomněla ve svém rozloučení nad rakví jeho žákyně a posléze i učitelská kolegyně PaedDr. Miloslava Pangrácová, když uvedla mimo jiné: Jeho hodiny češtiny byly pokaždé přijímány studentkami s opravdovým zájmem - a jak by také ne! Tak jako čtenáře dokázal vtáhnout do děje svých knih, tak svým vybroušeným jazykem přibližoval studentkám do těsné blízkosti velikány české i světové literatury. Jeho zkoušení při maturitě bylo oceněno i předsedou maturitní komise: „To nebyla jen zkouška z Českého jazyka a literatury - to bylo mnohem víc! Neopakovatelný zážitek, na který se nezapomíná“.
Po Karlu Vladimírovi Burianovi zůstala i literární pozůstalost. Je to Encyklopedie Svět baletu, dále román o malířství a hudbě z období benátské renesance, konečně pak rukopisy dvou dobrodružných knih pro mládež a dvě knihy s toutéž tématikou pro dospělé.
Škoda, že tak talentovaný a pracovitý tvůrčí duch, jakým Karel Vladimír Burian byl, odešel v relativně mladém věku sedmdesáti sedmi let - kdy tvůrčí činnost zdaleka nekončí.