Náš rozhovor s Miroslavem Šafaříkem (52) fotbalovým trenérem prvoligové Slavie Praha, jednoho z nejslavnějších a nejpopulárnějších klubů u nás. Ačkoliv se jmenuje Miroslav, už od dětství mu všichni říkají Jan nebo Honza. Začínal s fotbalem v Říčanech, v 17 letech již hrál za dorost Sparty Praha a od svých patnácti do 25 let hrál za Říčany ragby, z toho 7 let ligu. Je držitelem titulu mistra republiky dorostu jak v ragby, tak i ve fotbalu.

Začínal jsem jako hrající trenér a čtyři roky jsem vedl tréninky říčanského fotbalového áčka. Pak jsem byl trenér ligového dorostu ve Spartě Praha, později šéftrenérem mládeže a zároveň po dobu šesti let trenér fotbalové reprezentace České republiky do 18 let. Následovala trenérská funkce od roku 1997 v prvoligových Teplicích a od 1. 7. 2001 jsem v pražské Slavii asistentem trenéra, kterým je Ing. Josef Pešice, můj někdejší spoluhráč, a pak i trenérský asistent v dorostu Sparty.

Měl jsem nabídky na post trenéra ze Sparty i ze Slavie. Rozhodla osobnost trenéra Pepíka Pešiceho, a pak skutečnost, že ve Slavii to byla nabídka k trénování v 1. lize. A trénovat takový tým, to je samozřejmě velká čest i seberealizace, nejvyšší v trenérské profesi, které mohu docílit.

Máme atypický přístup. Jsme partneři, hlavně po lidské stránce, již od dorosteneckých let ve Spartě. Pepík je větší diplomat a stratég, má samozřejmě rozhodující pravomoce. Náš vnitřní, neveřejný vztah je vlastně dialog, který vede k vědomí, že se podílím jak na systému i na výsledném stylu práce. Požaduje se na mně využití znalosti mladé kategorie hráčů z reprezentačních mládežnických výběrů k doplnění kádrů.

Slavie, na rozdíl od loňska, je v čele jenom skórem. Letošní čelo ligové tabulky s 4–5 týmy je vyrovnané. Naše ztráta bodů s Jabloncem i s Brnem je pro nás citelná. Slavie má své specifikum v tom, že převážná část treninků se odehrává ve starém Edenu, ale utkání hrajeme na Strahově. To je velmi obvyklý trend v Evropě, ale veřejnost u nás to ještě nestrávila.

Sledoval jsem našeho příštího soupeře v 1. kole poháru UEFA, Servette Ženeva. Je to pro nás přijatelný a kultivovaný soupeř. To ale neznamená, že jsme si jisti postupem. Za Servette Ženeva hrají čtyři švýcarští reprezentanti a asi devět cizinců. Je to jeden z nejslavnějších klubů Švýcarska, loni vyhrál jejich pohár a může se chlubit tradicí jako u nás Sparta a Slavie.

Předpokládám, že letošní vyrovnanost v čele ligy, kde rozhoduje skóre o pořadí, bude po celý podzim, pak se to vystříbří. Bohemce, jako takové, se podařil vstup do loňského ročníku ligy, předvádí agresivní a atraktivní fotbal pro diváky. Samozřejmě, jako trenér věřím svému mužstvu.

Liga je zajímavá tím, že Spartě se letos nepodařil vstup, oproti předešlým ročníkům, kdy se od počátku počítalo, jak Sparta povede, o kolik zvítězí. To je letos v lize atraktivní pro diváky, zejména ta vyrovnanost.

Jako velký patriot Říčan sleduji všechny sporty. Mám radost z úspěchu ragbistů, potěšila mě výstavba kurtů na tenisu, sleduji fotbal i výborné výsledky říčanských šachistů.

Je to pro mě nejhezčí české město, díky jeho členitosti i poloze u Prahy i u lesa. Jsem tím největším říčanským patriotem. Je to můj domov. To, že trénuji jeden z největších a nejslavnějších klubů v republice, Slavii, je i zásluha velkého štěstí na osobnosti ze Říčan. Byli to z počátku můj otec, trenéři Mrkvička, Kubec, v ragby Kohout, Koreš, v hokeji pan Zeman, v atletice Jirka Jandus. Toto štěstí bych přál i současné říčanské mládeži, a to nejen ve sportu.

Děkuji za rozhovor.

S trenérem Slavie Praha Miroslavem „Honzou“ Šafaříkem si povídal a fotografoval František Vrba, starosta města

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Miroslav Šafařík na hřišti FK Říčany.