Pohledy do (tentokrát docela nedávné) historie

140. výročí narození Aloise Mudruňky, prvního řiditele říčanského muzea, a 111. výročí narození Aloise Mudruňky, profesora Uměleckoprůmyslové školy v Praze (dnešní Vysoká škola umělecko průmyslová) připomínáme článkem, který byl připraven k výstavě v našem muzeu:

MUDRUŇKOVÉ A ČESKÁ KULTURA

Městské vlastivědné muzeum v Říčanech nese ve svém názvu od r. 1938 jméno jednoho ze svých zakladatelů, Aloise Mudruňky. Co však víme o tomto pedagogovi místní školy? Narodil se 21. června 1859 ve Vysokém Mýtě, vystudoval pedagogickou školu a po krátkém umístění jako podučitel 3., posléze 2. třídy získal “definitivu” učitele obecné školy v Říčanech. V Říčanech našel i svou ženu a vychoval syna a dvě dcery /mladší Marie provdaná Černohorská nar.1890 žila v Bachmačské ul. do r.1983/. V roce 1892-95, kdy se v celé zemi shromažďovaly materiály pro Národopisnou Výstavu Českoslovanskou, byl členem místního výboru NVČ a dal podnět k fotografování nejzajímavějších architektonických objektů v okrese. Tím se nám zachovala dokumentace vzhledu obcí před sto lety podnes. Je vesměs známo, že se zabýval historií města a své poznámky věnoval žáku Gustavu Trnkovi. Ten materiály zpracoval, obohatil svým studiem a r.1913 připravil k vydání: Město Říčany v minulosti a přítomnosti.

Kapitoly z dějin Říčan uvádějí, že tvůrce československých bankovek prof. Alois Mudruňka byl příbuzným říčanského pana řídícího učitele Aloise Mudruňky. Rodina prof. Mudruňky o této přízni neví, ale myšlenka je to lákavá, protože: všechny dnes známé rody Mudruňků pocházejí z východních Čech, z Vysokomýtska.

Roku 1849 se narodil v Uhersku, 10 km severozápadně od “ Mejta” Alois Mudruňka, inženýr, který se podílel na vyměřování průplavu Labe, Odra, Nisa. Mezi pravnuky se však o jeho technické činnosti mnoho neví, protože se vrátil na rodný statek a dožil ve své rodné obci jako rolník.

Aloisův prvorozený syn Josef v roce 1911 emigroval s rodinou do Ameriky a jeho dcera Lois, provdaná Julingová se stala portrétistkou.

První dcera Anna se provdala za Josefa Fialu do Jenšovic u Milevska. Pracovali na pronajmutém církevním statku stejně, jako jejich syn Josef s manželkou Marií. Za “kulactví” se po druhé světové válce věznilo... Vnuci Karel a Josef již dnes nežijí.

Druhá dcera Marie provdaná Kolářová v Dolní Rovně kromě výchovy syna Emila napsala i kuchařku, s manželem lékařem se věnovala činnosti v místním Sokole a byla tvůrkyní náročných výprav i loutek místního sokolského loutkového divadla. Z Emilových dětí, žijících v Hradci Králové, se výtvarné tvorbě nevěnoval nikdo, zato bratři Emil a Jiří, členové Dukly, se proslavili ve sportu. Dcera Pavla provdaná Hrabantová žije v Sepekově, Anna provdaná Marochová žila a zemřela v Milevsku, syn Karel žije v Praze.

Další syn, rovněž Alois, narozený 12.9.1888, vystudoval techniku i UMPRUM /Vyšší uměleckoprůmyslovou školu/ a stal se nejprve asistentem, pak profesorem kreslení. Je dodnes známý jako autor ilustrací prvního vydání vynikajícího, dosud nepřekonaného slabikáře českých škol POUPATA z  r. 1913 / tvůrcem knihy byl spisovatel J.Kožíšek/ i dalších dětských knížek ještě v době Rakousko-Uherska. Za 1.světové války vytvořil barevné pohlednice ve prospěch České matice školské. Pro československou republiku navrhoval bankovky v hodnotě 1, 5, 10, 20, 50 a 100 korun v letech 1919 až 1945 i akcie NBČS. Zachovaly se plakáty IX. Všesokolského sletu a medaile Tyrše i Fügnera včetně ražby. V rodném Uhersku vyzdobil sgrafity domy rodiny, pojišťovny a sokolovny. Na veřejnost se však již nedostaly malby, většinou olejové ať již menších či vskutku velkých rozměrů, které se doposud nacházejí v majetku rodiny a blízkých přátel. Syn Milan nepokračoval ve tvorbě výtvarné, ale stal se hudebníkem.

Třetí syn Emil zůstal v Uhersku. Ze tří vnuků této rodové větve nejmladší Čestmír, narozený v r. 1935, vystudoval Akademii výtvarných umění a zasvětil život sochařské tvorbě i  restaurátorství. V atelieru najdeme portréty rodičů, drobné plastiky i modely monumentálních plastik do exteriéru provedené v bronzu, kameni, keramice. Mezi posledními pracemi je i záchrana plastik na objektu historicky z nejvýznamnějších - klášteru v Doksanech. V otcových šlépějích jde i mladší Čestmírův syn, rovněž ak. sochař a restaurátor, Vít. Absolvoval pražskou AVU, a na zkušenou se vydal do Itálie. Dnes se může chlubit licencí Ministerstva kultury pro veškeré obory restaurátorství , pro všechny materiály plastické tvorby.

Třetí dcera Ludmila se provdala do starousedlé zemědělské rodiny Svobodů v obci Radhošť. Ludmila Svobodová mladší pokračovala v tradici pradědů a stala se zemědělskou inženýrkou, syn František armádním důstojníkem.

Děti čtvrté dcery Boženy, provdané Dohnalové Emil a Eva , ani jejich ratolesti v Hradci Králové se uměleckým oborům nevěnují.

Městské Mudruňkovo vlastivědné muzeum, které v těchto měsících připomíná 90. výročí svého založení, výstavou MUDRUŇKOVÉ představuje říčanské veřejnosti výtvarná díla umělců jména Mudruňka. Soubor prací, které se podařilo shromáždit do komorních prostor současné muzejní budovy je natolik jedinečný, že by neměl uniknout žádnému obyvateli starobylého města Říčany. Výstava potrvá pouze do 7. března 1999.

J. K. Cvrček

Říčanští muzejní pracovníci, kteří se zabývají historií rodů a osobností města, prosí pamětníky p. učitele A. Mudruňky o případné informace. Kontakt: Muzeum, Rýdlova 14, tel.: 60 31 61, J. Trčková.