Rio Žirovnice

Řeka Žirovnice tvoří jeden za zdrojů řeky Nežárky. V Jarošově nad Nežárkou se stéká s Kamenicí a odtud již teče řeka Nežárka známý to přítok Lužnice.
Do městečka Žirovnice jsem jezdil od malička na prázdniny k babičce. Nevím přesně kdy mě začala tato říčka zajímat ale již někdy dávno mě napadlo, že by se dala sjet na na gumáku, který jsme si pořídili na příležitostné použití o dovolených. Čím jsem byl starší, tím více mě tato myšlenka přitahovala. Někdy v loňském roce jsme se domluvili t bráchou Petrem, že se v létě sejdeme u matky na chatě a zkusíme můj nápad uskutečnit. Předpokladem ale je, aby byl dostatek vody. Na jaře jsme mluvili o termínu začátek srpna. Nešťastné povodně, které zasáhly naši republiku se dotkly tohoto kraje jen velmi málo, pouze zvedly hladiny rybníků a potoků. Naštěstí zde nenadělaly žádné tragické škody, takže jsme se mohli v pátek 17. srpna 2002 sejít u matky na chatě a v sobotu konečně vyrazit na plavbu. Z akce jsme udělali přímo expedici. Já s Petrem jsme jeli po vodě, Manžeka Jitka, sestra Hana a její manžel Karel nás doprovázeli na kolech. Vždy na dostupném místě, obvykle na mostě na nás počkali.
Na vodu jsme nastupovali kolem deváté ráno za přihlížení celého našeho podpůrného týmu. Hned při nasedání mě uplavalo pádlo, naštěstí Petr duchapřítomně zabral a my ve spěchu opustili přihlížející. Po deštích byla normálně málovodná říčka docel jetitelná. Hned pod městem Žirovnice jsme se netrefili do vjezdu do rybníka a museli se prodírat rákosím. na hrázi rybníka jsme loď přenesli a vydali se do divočiny. Prvních pár kilometrů nám trvalo dvě hodiny. Neustále jsme museli přelézat větve a kmeny napadané do řeky. Občas jsme přenášeli. Při tom se prodírali křovinami a kopřivami. Ještě, že jsem měl speciální vodní boty – bílé tenisky, něco na způsob starých spartakiádek. Cestou nás dvakrát vtáhla voda pod kmen, při první takovéto příhodě Petr ztratil nafukovací sedačku a cykloláhev, kterou dostal od maminky na cestu. Konečně jsme se dopachtili k prvnímu srazu s doprovodem. Už si mysleli, že nás stáhnul vodník. Další jízda už byla znatelně jednodušší, i když zajímavá místa byla stále. Postupně jsme projeli Vlčetín, Bednáreček, Kamenný Malíkov, Rosičku až do cíle v Jarošově nad Nežárkou.
V cíli nás čekal tým s občerstvením, věcmi na převlečení. Karel také mě a Jitce přivezl kola, abychom se dostali zpět. Sfoukli jsme loď. Přezul jsem si boty, oblékl si dres a s Jitkou jsme se vydali na zpáteční cestu na kolech. Petr jel s Hankou a Karlem autem.
odrážíme,
pádlo uplavalo
před první pauzou
opatrně vystoupit
bráchové
na cestě
odrážíme, pozdrav
do vrbiček
podjezd jednoho z mostů
a za ním
je to pohoda
poslední záběry
zvládli jsme to
text a foto: msmrcka@seznam.cz
zpět